SLAVÍME VYROČÍ PRVNÍHO VYSÍLÁNÍ

Už je to rok od prvního vysílání internetového Rádia Vratislavice. Za tu dobu se z něj povedlo udělat příjemného společníka pro stovky posluchačů nejen z Vratislavic. Pro někoho slouží jako zvuková kulisa do práce, pro jiného jako hudební podkres na oslavu nebo jako doprovod na každodenní cestu do práce. Za vznikem vratislavického rádia stojí moderátor a dramaturg David Jelínek.

Davide, kolik hodin denně posloucháte Rádio Vratislavice?
V průměru možná i osm hodin denně. Přijdu do práce, zapnu ho, a s odchodem vypínám. A někdy si ho popravdě pustím i večer doma nebo o víkendu k práci na zahradě. Zatímco někdo je schopný si hodinu chystat nářadí, tak já si stejně dlouho tahám z garáže prodlužovačku, repráky, kabely, abych u té práce mohl poslouchat, co mám rád.

Kdo přišel s nápadem založit Vratislavicím vlastní rádio?
Úplně první s tím přišel pan starosta Lukáš Pohanka, když se provalilo, že regionální rádio Contact Liberec, kde jsem já dělal 28 let moderátora, končí.

Jaká byla cesta od prvotní myšlenky k prvnímu vysílání?
Strašně rychlá. Mám na to vymyšlenou takovou trojkovou soustavu. Trvalo tři měsíce, než jsem pochopil, že to starosta myslí vážně, následovaly tři minuty, během kterých jsme se shodli na formátu rádia. Potom trvalo asi tři hodiny, než jsem našel vhodné technické řešení a za tři dny nám spustili zkušební stream. A asi za tři týdny na to jsme pustili rádio oficiálně mezi lidi. Očekávám tedy, že třetí narozeniny budou velké.

Čemu přičítáte zájem posluchačů?
Myslím, že se nám povedlo vytvořit efekt profesionálního rádia v naprosto amatérských podmínkách. A to díky tomu, že se na tvorbě podílejí lidi, kteří mají rádiovou zkušenost. Nejsme moderované rádio, vstupy nejsou vysílané živě, ale jsou předtočené. Fungujeme ale jako klasické rádio, připravujeme dvoje zprávy a kulturní tipy na den, vždy ve stejný čas a vybíráme informace důležité především pro obyvatele Vratislavic. Navíc dokážeme poměrně rychle reagovat a nejpozději do hodiny jsme schopní vstoupit do vysílání s aktuální zprávou.

Jaká je vaše pozice v týmu nyní?
Já teď žádnou oficiální pozici nemám. Jsem takový ten mozek, který to nějakým způsobem řídí. A k tomu momentálně v rádiu figuruji jako rosnička a načítám počasí. Hlavní roli jsem hrál u zrodu a v rozjezdu.

Kolik lidí se tedy stará o chod rádia?
Provoz obstarávají tři lidi, kterým to zabere řádově několik hodin denně. Kromě mě je to zpravodajka, která každý den natáčí zprávy. Právě proto, aby celý den nezněl jen jeden hlas, tak jsem se ujal počasí. A do týmu patří ještě knihovnice Lenka, která přináší tipy na knihy. Písničky se vybírají z databáze, ve které máme momentálně asi 3500 skladeb. Takže tam je důležité hlavně dobře naplánovat jaký žánr má kdy hrát. Ale písničky už se potom vybírají samy.

Jak moc může výběr písniček ovlivnit vkus dramaturga?
Nepopírám, že jsem si rádio udělal podle sebe. Ale za roky v rádiu jsem se naučil vnímat muziku trochu jinak. Velkou část toho, co hrajeme, bych si v běžném životě nikdy nepustil, ale považuju to za dobré pro rádio a nemusím se za to stydět. Rozhodně jsme ale ve výběru hudby poměrně progresivní a snažíme se hrát i trochu zapomenuté hity, zkrátka to, co jinde v rádiu posluchač neuslyší.

Co vy osobně rád posloucháte?
Mám rád třeba Eltona Johna, Roda Stewarta, Phila Collinse, Dire Straits a tak dále. Kromě toho můj vkus výrazně ovlivnila sbírka kazet strejdy Mirka, který žil v západním Německu. To byly ty pravé sedmdesátky a osmdesátky, které jsme s bráchou poslouchali pořád dokola a přesně jsme věděli, kdy která písnička skončí, protože už se nevešla na pásku.

A máte rád ticho?
Vlastně asi moc ne. Když si například vyměním s manželkou auto a rozjedu se, tak mám pocit, že je něco špatně, dokud nezapnu rádio.

Vy sám máte nějaké umělecké sklony?
Ne, ani trochu. Přitom tatínek byl bubeník, tak nevím, kam se to ztratilo.

Jak s změnilo postavení rádia ve společnosti od doby, kdy jste začínal?
Ten rozdíl je obrovský. V devadesátých letech bylo rádio fenomén, poslouchal ho každý. Bývalo to médium, kde musela zaznít každá větší pořádaná akce. Do redakce se dávaly volné vstupenky, aby novináři udělali z akce výstup. Dnes už to takhle nefunguje ani mezi umělci, ani mezi posluchači. Liší se i moderátorská práce. Zažil jsem dobu, kdy jsme každou písničku museli vybrat, pustit z disku, něco o ní vědět. Dodnes se občas budím s tím, že mi končí písnička a já nemám vybranou další.

Co vám za rok vysílání udělalo největší radost?
Kromě toho, že vysíláme, tak to je asi fakt, že se nám na Vratislavických slavnostech povedlo domluvit nejen rozhovor s Igorem Timkem z No Name, ale i exkluzivní českou rádiovou premiéru jejich tehdy nového singlu Ďakujem, že si 2022.

Chystáte k výročí nějakou novinku?
Od ledna zařazujeme do playlistu každý den právě jeden takový zapomenutý hit. To jsou přesně ty chvíle, kdy potom stojíte u rádia a nemůžete si vzpomenout, odkud tu skladbu znáte. A potom si vybavíte, že jste při ní dostali na letním táboře první pusu.

A jaká je vize do budoucna?
Chtěli bychom zachovat koncept a zlepšovat takové ty detaily, kterých si posluchač všimne, až když nefungují. Může to být například špatně ohraničený konec nebo začátek skladby. Nebo třeba chybějící ikony jednotlivých písniček.  A rádi bychom rádio rozšiřovali víc a víc mezi lidi. Aby se mohli spolehnout, že pro ně budeme dobrým společníkem a přineseme jim užitečné informace z místa, kde žijí.

Text: Jana Ryantová